NEČEKANÁ STRATEGIE OLYMPIJSKÉ VÍTĚZKY LAFFONTOVÉ PŘED STARTEM!

Co dělala olympijská šampionka pět minut před startem?

Sledovali jste olympiádu? Možná jste si všimli francouzské freestyle lyžařky Perrine Laffontové – olympijské šampionky a dlouhodobě jedné z nejlepších závodnic světa. Krátce před startem ji kamery zachytily při činnosti, která na první pohled vůbec neodpovídá představě vrcholové koncentrace. Neizolovala se, nemeditovala ani si neprocházela trať v hlavě. Hrála karetní hru Dobble.

Na první pohled banální moment ale velmi dobře ilustruje, jak ve skutečnosti funguje výkon pod tlakem.

Co se děje v hlavě těsně před výkonem

Několik minut před výkonem má mozek tendenci přecházet do analytického režimu. Začne hodnotit, kontrolovat a přehrávat možné scénáře. Objevují se otázky typu: Co když spadnu? Co když to pokazím? Co když zklamu? Aktivace organismu přirozeně stoupá a tělo se připravuje na výkon, ale kognitivní složka se často dostává do přetížení.

Sportovec pak není v režimu reakce, ale v režimu kontroly. A právě nadměrná kontrola je v dynamických sportech častou příčinou chyb.

Proč podobná „hra“ dává smysl

Aktivita, jako je krátká karetní hra, nepředstavuje rozptýlení ve smyslu ztráty koncentrace. Ve skutečnosti jde o regulaci pozornosti a nervového systému.

Přesměrováním pozornosti na jednoduché vizuální podněty se mozek dostává z budoucnosti zpět do přítomnosti. Přestává vytvářet hypotetické scénáře a začíná reagovat na aktuální situaci. Dochází k optimalizaci aktivace – organismus zůstává bdělý, ale bez nadbytečného napětí.

Současně se oslabuje tzv. výkonová identita. Sportovec přestává být „jen výkonem a výsledkem“ a vrací se do běžného lidského prožívání. Právě v tomto stavu často podává stabilnější výkon, protože mozek nevnímá situaci jako ohrožení.

Krátká reakční hra navíc aktivuje automatické rozhodování, které je ve většině sportů žádoucí. Ve freestyle disciplínách, ale i v herních sportech nebo bojových sportech, potřebuje sportovec reagovat, nikoli analyzovat.

Co obvykle děláme špatně

V prostředí sportu často slýcháme doporučení: soustřeď se, projdi si to v hlavě, musíš to zvládnout. Paradoxně právě tyto instrukce mohou zvyšovat tlak a posilovat kontrolní režim myšlení. Sportovec se pak snaží výkon „uhlídat“, místo aby ho nechal proběhnout.

Těsně před startem už ale není prostor pro zlepšování techniky ani taktické instrukce. Výkon je v té chvíli uložený v těle a cílem je vytvořit podmínky, aby mohl proběhnout automaticky.

Co místo toho funguje

Mnohem efektivnější je individuální regulační rituál. Nemusí jít o konkrétní techniku – pro někoho je to hudba, pro jiného humor, krátká hra, pohyb nebo naopak ticho. Důležité je, aby aktivita stabilizovala míru aktivace, přesměrovala pozornost do přítomnosti a byla opakovatelná.

Soustředění totiž nemá jednu univerzální podobu. Někdo ho dosahuje v klidu, jiný ve smíchu. V obou případech může jít o optimální připravenost k výkonu.

Co si z toho odnést

Před výkonem nejde primárně o zvyšování motivace ani o další analýzu. Jde o regulaci nervového systému. Správně zvolený rituál může být účinnější než motivační řeč, protože umožní tělu využít dovednosti, které už jsou naučené.

Sport patří mezi prostředí, kde lidé stále zažívají reálný tlak a reálné důsledky. Právě proto je schopnost pracovat s aktivací zásadní součástí výkonu. A někdy může mít tato strategie podobu obyčejné hry.

Autor: Lucie Hudzietzová, mentální koučka, webové stránky: www.chtejvic.cz