POZOR, TRENÉŘI V OHROŽENÍ!

POZOR, TRENÉŘI V OHROŽENÍ!

Na první pohled to může vypadat, že stres během zápasu prožívají především hráči: sprintují, bojují, rozhodují se ve zlomcích sekund. Ale věda ukazuje, že trenéři na tom nejsou o moc lépe. Přestože se pohybují omezeně a stojí u postranní čáry, jejich tělo během utkání zažívá extrémní fyziologickou zátěž. A nedávná studie z prostředí německé Bundesligy to potvrdila naprosto jasně.

Vědci sledovali skupinu profesionálních trenérů a asistentů z nejvyšších německých fotbalových soutěží. Pomocí "monitorů" měřili jejich:

  • tepovou frekvenci během celého zápasu,
  • biomarkery stresu (troponin I a BNP),
  • změny mezi předzápasovým a pozápasovým stavem.

Cílem bylo pochopit, jak velký fyziologický tlak na trenéry působí, když jsou vystaveni emočně nabitému prostředí profesionálního fotbalu.

1. VÝSLEDEK JE OHROMUJÍCÍ

Tepová frekvence trenérů během utkání skákala do hodnot, které se blížily intenzivnímu tréninku:

  1. Poločas = průměrná tepová frekvence činila 127 tepů/ min.
  2. Poločas = průměrná tepová frekvence činila dokonce 132 tepů/ min.

2. PROČ JE TEDY TRENÉŘINA RIZIKOVÁ?

Fotbalový trenér není jen strateg, motivátor a rozhodovač. Je to také člověk stojící několik desítek minut v permanentním stresu.

Co jejich tělo nejvíc zatěžuje:

  • nepředvídatelnost – situace se mění každou sekundou,
  • zodpovědnost – za hráče, výsledky, kariéru, očekávání klubu, fanoušků, médií,
  • emoční výbuchy – radost, vztek, frustrace, naděje,
  • nutnost okamžitých rozhodnutí, často pod tlakem,
  • sociální hodnocení – kamery, tribuny, média, kritika.

Je to stejná kombinace stresorů, jakou zažívají lidé v krizových profesích — jen v mnohem kratším časovém úseku a pod ostrým světlem stadionů. Není divu, že jejich tepovka během zápasu vyskočí jako raketa.

3. CO SI Z TOHO VZÍT DO PRAXE? 

Tahle studie ukazuje několik zásadních věcí, které jsou velmi užitečné i pro mentální koučink:

1. Trenér není jen „hlava“, ale i tělo: Když se trenér dostane pod tlak, nejde jen o psychickou zátěž. Jeho tělo reaguje fyziologicky: zrychlený tep, mělké dýchání, napětí ve svalech, přetížení nervového systému. Chce-li trenér fungovat optimálně, potřebuje pracovat i s tělem — nejen s taktikou.

2. Stres trenéra ovlivňuje tým: Sportovci často intuitivně kopírují energii trenéra. Chaotický trenér → chaotický tým. Klidný trenér → stabilita na hřišti. Trenér, který umí regulovat vlastní stres, má obrovskou výhodu.

3. Dech a mikropauzy nejsou „ezoterika“, ale nutnost: Krátké dechové techniky (např. prodloužený výdech nebo box breathing) mohou během 10–20 sekund dramaticky snížit srdeční frekvenci. 

Prakticky to znamená:

  • lepší rozhodování,
  • méně impulzivní reakce,
  • více nadhledu,
  • méně konfliktů s rozhodčími i hráči,
  • klidnější vedení týmu.

4. TRENÉR NENÍ ROBOT. A JEHO TĚLO DÁVÁ JASNĚ NAJEVO!

Trenér je během zápasu vystaven extrémní fyziologické zátěži — podobné té, kterou zažívají i samotní hráči. Je to silná připomínka toho, že mentální příprava v profesionálním sportu se netýká jen sportovců. Týká se každého, kdo je součástí výkonu. A trenér stojí v jeho epicentru.

Omezení studie a zdroj:

  • Studie je poměrně nová a není mega rozsáhlá — 28 trenérů. PubMed+1
  • Ne každá situace může mít stejný účinek — důležitá je váha utkání, stav zápasu, individuální vnímání stresu apod.
  • Měřená změna srdeční frekvence nemusí znamenat jen negativní stres — může to být i zvýšení „vigilance“, pozornosti, připravenosti k rozhodování.